Vlastní bydlení: nově jen pro bohaté?

Česká národní banka připravuje změny, které zamezí dnes běžné praxi - hypotéce na (téměř) 100% ceny nemovitosti. Prý je to proto, aby si hypotéky brali pouze lidé, kteří na ně skutečně mají. Komu tato změna prospěje a komu uškodí?

Vezměme si modelový příklad. Mladí manželé platí drahý nájem a rádi by si vzali hypotéku na vlastní bydlení. Spočítali si, že pokud získají hypotéku, měsíčně zaplatí stejně jako za nájem, ale budou ve vlastním. Bohužel nemají díky placení vysokého nájmu našetřeny skoro žádné peníze. Nemohou ani ručit jinou nemovitostí. Žijí a pracují ve větším městě, kde si vyhlédli byt 2+1 za 2,5 milionu korun. Menší byt nechtějí, protože plánují dítě.

A nyní počítejme podle nových pravidel:

Cena nemovitosti: 2 500 000 Kč

Daň z převodu nemovitosti: 4% (100 000 Kč)

Provize realitky: typicky mezi 3 - 6% (až 150 000 Kč)

Nutné vlastní zdroje: 20% z ceny nemovitosti (hypotéka na 80% ceny nemovitosti): 500 000 Kč

Aby si mohli tito mladí manželé koupit malý byt na hypotéku, potřebují mít připravených zhruba 750 tisíc Kč z vlastních zdrojů. I kdyby už byla provize realitky v ceně, pořád potřebují 600 tisíc Kč kterými ale nedisponují. Jaké tedy mají možnosti?

1) Dále bydlet v drahém nájmu. To považuji za nejhorší možnou variantu do níž budou nuceni nastavenými podmínkami.

2) Vzít si na částku 600 - 750 tisíc Kč spotřebitelský úvěr. To není jen špatná varianta, to je finanční sebevražda. S úroky až kolem 20 procent a krátkou dobou splácení je velké riziko dluhové spirály, neschopnosti splácet úvěr i hypotéku, osobního bankrotu.

3) Založit si stavební spoření a vzít si úvěr ze stavebního spoření nebo překlenovací úvěr. Výhodnější varianty s rozumnými úroky. Stále ale hrozí neschopnost splácet zároveň úvěr a hypotéku.

4) Počkat si nějaký ten rok, víc pracovat a mezitím našetřit 600 tisíc Kč. Otázka je, jak dlouho je možné ve dne v noci nonstop otročit. Lepší variantou by bylo získat lépe placenou práci, což ale nemusí být  jednoduché.

5) Investovat všechny průběžně odkládané peníze do nějakého fondu, např. realitního. Procentuelní výnos který je u stabilních fondů kolem 5 procent by mohl vlastní prostředky rychleji rozmnožit. Riziko žádného zisku nebo dokonce ztráty části vložených peněz samozřejmě existuje vždy.

6) Vymyslet pro bydlení nějakou levnější alternativu. Např. koupit nemovitost dále od města, třeba i v horším stavu. Zde je nebezpečí vysokých provozních nákladů a zvýšených nákladů na dopravu. Mohou se také pokusit sehnat nějaký rekreační objekt v bližším okolí města. To může být finančně zajímavé, ale v takovém objektu není možné mít trvalé bydliště a musí se připravit na výrazné snížení komfortu - nedoručuje se sem pošta, nejezdí popeláři, není pouliční osvětlení, cesty jsou většinou nezpevněné. Celoroční obecní vodovod je jen velmi výjimečně, kanalizace není nikdy. Jeden vývoz jímky dnes přijde klidně na 2000 Kč.

7) Přestat pracovat, všechno prodat nebo převést na příbuzné, zcela bez majetku si zažádat o všechny existující sociální dávky. Bydlení na útraty státu zaručeno do konce života. Nebo se naučit arabsky, pořádně se opálit, zbavit se otisků prstů, koupit Iphone a požádat pod 5ti různými jmény na různých místech v Německu o azyl. To by mohlo vynést kolem 100 tisíc Kč měsíčně a problém by již dále nemuseli řešit. (pokus o odlehčení, nereálné varianty)

Takže jak z toho ven? Musím konstatovat, že se mi nepodařilo najít univerzálně doporučitelné řešení nastíněného problému. Nebo jsem nějakou variantu přehlédnul?

Bydlet chce každý (snad kromě bezdomovců z přesvědčení) a když není možnost bydlet ve vlastním, existuje už jen velmi nevýhodná varianta bydlení v nájmu. A tím začíná začarovaný kruh - nájemníci si nenašetří 20 procent hodnoty potřebné nemovitosti nikdy a jsou tak odsouzeni novými pravidly k životu v nevýhodném nájmu do konce života. A pronajímatelé budou mít žně...